Vlčí svět

Hierarchie je pro vlky velmi důležitá. Velký význam má v období rozmnožování, při lovu, při krmení, při ochraně území a vůbec vždy, když je smečka pohromadě. Což znamená téměř pořád, neboť smečka tráví většinu času pohromadě.

Hierarchie vlčí smečky je organizována ve dvou liniích: jedna pro samce, druhá pro samice. Jak jsem se již zmínil v úvodu, hierarchie smečky je velmi proměnlivá. Může být jiná v období rozmnožování, při lovu a při hře.

V čele celé smečky je alfa vlk a vlčice, kteří tvoří alfa pár. Termín alfa, který vznikl kvůli popisu zvířat žijících v zajetí, je však poměrně zavádějící. Zvíře alfa ne vždy vede lov nebo jde v čele smečky a ani nemusí jíst dříve než ostatní. Jedinec může být alfou dokonce jen za určitých okolností nebo při určitých činnostech (třeba pouze při lovu). Alfa ale vždy požívá úctu ostatních členů smečky. Alfa pár má jako jediný ve smečce právo pářit se. Toto právo si alfa vlčice vymáhá produkcí silných aromatických látek, které přebijí pach ostatních samic. Otcem mláďat však nemusí být vždy jen alfa samec. Když alfa nejeví o samici zájem, spáří se s ní níže postavený samec (většinou beta). Matkou mláďat je ovšem vždy alfa samice.

Alfa páru jsou podřízeni ostatní dospělí členové smečky, z nichž nejvyšší postavení má beta vlk a beta vlčice. Jedinec beta může jako jediný ohrozit pozici alfy. Ostatní zvířata vytvářejí hierarchii s dvou- až tříletými jedinci na vrcholu a jednoletými naspodu.

Mláďata si také vytvářejí vlastní sociální strukturu, ale bez ohledu na pohlaví.

Úplně nejnižší postavení má jedinec omega. Tento jedinec už do smečky v podstatě ani nepatří, protože nemá žádná práva. Je to obětní beránek - je zaháněn od žrádla a směřují proti němu bezdůvodné útoky. Při napadení smečky většinou nese hlavní nápor a vyžadují-li to vyšší zájmy smečky, může být i obětován. Tímto způsobem se smečka zbavuje nežádoucích členů (tzv. vnitřní selekce).

Hierarchická struktura je dána rovnováhou sil. Zespodu působí tendence k sociální expanzi a proti ní působí snaha nadřazených zvířat udržet si svoje místo. Změny v postavení se často rozhodnou jediným bojem. Prohraný boj způsobí na určitou dobu psychický otřes tak silný, že zvíře může poklesnout o několik hodnostních stupňů. Tyto souboje však jen velmi zřídka končí zraněním, nebo dokonce smrtí.