Vlk ethiopský
Canis simensis


Původně byl považován za druh lišky, protože díky dlouhým nohám,
kaštanové barvě srsti, dlouhým uším a hustému ocasu je liškám velmi
podobný. Nedávno se ale zjistilo že je více příbuzný vlkům, než liškám
a byl zařazen mezi poddruhy vlka. Předpokládá se, že je potomkem vlků,
kteří přišli do Afriky ze západní Evropy a Ruska na konci poslední doby
ledové.
Vlk ethiopský je rozšířen pouze na velmi malém území v Ethiopii (viz. mapka vpravo).
Žijí v horských pustinách porostlých pouze nízkou vegetací
v nadmořských výškách nad 3000 m.
Kožich vlka ethiopského má červenohnědou
barvu s bílými skvrnami na krku a na hrudi. Konec ocasu bývá černý. Ethiopský
vlk je malý, v kohoutku měří 60 cm a váží 15 - 18 kg (samice 13 - 16 kg).
Typický je pro něj dlouhý čenich, velké uši a hlava připomínající hlavu šakala.
Živí se hlavně hlodavci, ale občas loví i mláďata velkých zvířat, někdy také
požírá mršiny. Loví hlavně ve dne a když je hodně potravy,
schovává si jí. Velké krysy, kterými se živí, žijí pod zemí a na povrch vylézají
pouze pro potravu. Vlci na ně trpělivě čekají na povrchu a chytí je jakmile
vylezou ven. Loví převážně sami, ačkoli se často během dne a hlavně za soumraku
sdružují do skupin.
Stejně jako ostatní vlci často žijí ve smečkách o šesti až sedmi jedincích.
Páření probíhá na konci podzimu nebo začátkem zimy. Rozmnožuje se pouze
alfa pár, ostatní členové smečky jim pomáhají s výchovou mláďat. V jednom vrhu
může být až sedm mláďat. Mláďata se rodí v brlohu, který bývá dost velký a
může mít i několik vchodů.
Vlk ethiopský je kriticky ohrožený a jeho populace činí pouze 500 - 600
jedinců. Největší nebezpečí pro jeho přežití představuje spásání vegetace
dobytkem. Na území, kde byla většina vegetace spasena, může žít pouze malé
množství hlodavců, kteří jsou hlavní potravou vlků. Vlci jsou v Etiopii chráněni
zákonem a většina populace žije uvnitř národních parků. Prosazování tohoto
zákona je však těžké vzhledem k tomu, že tito vlci se nebojí lidí, což z nich činí
snadný cíl pro lovce.