Telemetrické sledování zvířat
V poslední době se často dočítáme o telemetrickém sledování různých
zvířat, nicméně obvyklé novinové články již většinou nepublikují onu
podstatnou informaci, co to vlastně telemetrie a sledování zvířat
pomocí této technologie je. Toto nedopatření bychom zde rádi tímto
článkem alespoň částečně napravili.
Princip telemetrie
Princip radiové telemetrie spočívá v podstatě ve snímání příchozího
signálu z nějaké oblasti. Tento signál vysílá malé zařízení, připevněné
k obojku zvířete. Vysílaný signál zachytí radiový přijímač vědce, který
tak může zmapovat polohu mnoha jedinců v rozsáhlé oblasti.
Systematické a stálé ("on-line") snímání pozic zvířat může dovést
veterináře ke zraněnému jedinci či určit polohu nového vrhu mláďat. Pro
dlouhodobější průzkum vlastního chování zvířat je však vhodnější
telemetrie nepřímá, kdy lze prohlubovat lidské znalosti o pohybu a
jednání zvěře. V takovém případě snímač signál ukládá po nějakou dobu,
než si vědecký pracovník získaná data uloží do počítačového archivu.
Problém telemetrie spočívá v dosahu signálu, v životnosti baterie
vysílačky a také ve finanční nedostupnosti. Čím více stromů, hor či
strání mezi snímačem a vysílačkou je, tím hůře lze přesně určit pozici
zvířete. Sledovat byť jen jednoho jedince pomocí telemetrie je časově
velmi náročné a vyžaduje nejen ochotné osoby, které se neštítí
každodenní práce v terénu, ale také počítačový software a hardware,
veterináře, který zvířata odchytí vždy, když to bude třeba - zkrátka
jde vlastně o dynamickou souhru mnoha věcí, které se ne vždy podaří
sloučit dohromady. Výsledkem je to, že v České republice je
telemetricky sledováno minimum zvířat - a i přes veřejné povědomí o
takto "okroužkovaném" zvířeti dochází k "nehodám", při kterých takový
jedinec přijde o život.
Telemetrické sledování může probíhat vlastně z dvou perspektiv. O
jedné už víme - pracovník se snímačem prochází teritoriem výskytu
zvířat a zachytává signály, které jsou převedeny do počítače a tam dále
zpracovány. Nevýhodami jsou časová náročnost, fyzické vypětí a při
nefunkčnosti baterie nebo přílišné zalesněnosti či hornatosti terénu i
nespolehlivá data. Další, poněkud spolehlivější metoda, probíhá pomocí
leteckého snímání oblasti. Přijímač signálu se nachází v letadle, resp.
přímo na něm, a téměř celá část výzkumu probíhá v křesle a pohodlí
letadla. Výhoda je v rychlosti, neboť za poměrně krátkou dobu lze
zmapovat i veliké plochy; dále pak mnohem menší nasazení lidských sil a
zároveň i několikráte větší spolehlivost, neboť snímanému signálu
nebrání v cestě žádné hory a lesy. Podstatnou překážkou jsou finance -
mít vlastní letadlo, letce, specifický snímač schopný pojmout ne jeden
signál, ale třeba dvacet různých signálů. Jasná je však jedna věc -
letecká telemetrie by v mnohém urychlila rozvoj a výzkum probíhající po
delší dobu pomocí "přízemní"
telemetrie.
Využítí telemetrie
Telemetrie by mohla znamenat kouzelný a rychlý rozvoj našich
znalostí o chování mnoha druhů zvířat, například o velikosti jejich
teritoria, o systému pohybu v teritoriích, závislém na ročním období, o
pospolitosti jedinců ve smečkách či o počtech hodin strávených na
jednom místě. Pro laika se tyto "znalosti" mohou jevit jako zcela
bezvýznamné - vždyť "přece stačí když vím, že je to masožravec",
nicméně je třeba pozastavit se nad rychle se rozvíjejícím odvětvím
biologie - etologií. Můžeme-li sledovat zvířata při jejich chování,
mohou nám ony samy mnohé vysvětlit. Telemetrie by mohla předznamenat
most, který spojí lidskou snahu o navrácení mnohých zvířat do jejich
původních stanovišť se snahou zvířat samotných najít si své místo.