Vlčí svět

Dříve, než začnu od začátku, budu muset asi trochu nastínit pojem „astrální svět“, jelikož dále se vyskytne na tento pojem několik odkazů. Astrál je v podstatě další nevnímatelná dimenze našeho světa. Někdy se uvádí, že náš fyzický svět je jen jeho obrazem. I když jsou tyto dvě roviny dosti rozdílné a zákonitosti jedné, nemusí platit v druhé, spojuje je společný rozměr času. Astrál není prostor, který leží někde mimo našeho fyzického světa. Jsou navzájem propojeny, jeden vyplývá z druhého. Vše, co se vyskytuje ve fyzickém prostoru, ať už věc, bytost, myšlenka, emoce apod., má zároveň svůj astrální protějšek. V astrálu je každá tato věc vnímatelná, má svou auru, avšak umělé výtvory nejsou přímo rozpoznatelné. To znamená, že např. texty ani obrazy nelze číst přímo. Jsou z nich vidět jen emoce, které do nich autor vložil. Jinak lze ale z každé aury přečíst mnoho údajů o jejím nositeli, které jsou ve fyzickém pohledu nezjistitelné. Astrál má ještě jednu důležitou rozdílnost, a to je zachovávání aury i potom, co její fyzický protějšek se už na daném místě nevyskytuje. Vysvětlím na trochu morbidním příkladu, z kterého je to ale asi nejsrozumitelnější: na nějakém místě dojde k vraždě určitou věcí, kterou si pak vrah odnese. Každému jsou následky takové akce ve fyzickém světě jasné. V astrálu dojde k tomu, že aura odneseného předmětu, pokud tento byl na daném místě dlouho, zůstává, i když velice neznatelná a pozvolna mizí. Dále se dané místo prosytí emocí obou osob, a to tím více a tím déle, čím byly tyto emoce silnější. A nakonec zde může zůstat i určitá zbytková aura zemřelé osoby, její myšlenky a tužby apod.

A jak je možné astrální rovinu spatřit? Většina myslících bytostí, ji má možnost spatřit. Lidé tuto možnost také měli, i když v omezené míře, ale většinu toho ztratili svým odloučením od přírody. Dodnes však existují šamané národů žijících primitivním způsobem, kteří jsou nadaní různou měrou tuto rovinu spatřovat. V ostatních lidech se zachoval smysl pro vnímání astrálu (šestý smysl) již jen ve formě občasných reakcí ve vypjatých situacích. Například špatný „pocit“ z míst, kde se stalo něco hrozivého nebo jakoby ničím neopodstatněná reakce před bezprostředním nebezpečím. Jsou ale i tací, kteří dodnes dokáží vnímat astrál. Například prostřednictvým své aury, jakoby dotekem. Pokud by člověk „viděl“ astrální rovinu, jevila by se mu jako nějaká další barva věcí nebo jako určitá slabá záře, kterou všechny předměty vyzařují. Tento popis je však dosti nepřesný. Ve skutečnosti to nelze moc dobře vysvětlit, neboť tento jev není vnímán zrakem.

A jak to souvisí s dlaky? Tito tvorové totiž nikdy neztratili schopnost tuto rovinu vnímat, což pro ně přináší určité výhody, ale i nevýhody oproti lidem a dělá to z nich vůči lidem tvory nadané „nadpřirozenými“ schopnostmi. A teď tedy od počátku.

2. Na počátku

Tak jako nemají úplné jasno o počátku všeho lidé, nemají ho myslím ani dlaci. Vznik vesmíru, jako takového nikdy nezkoumali. I když někteří mohou být různě věřící v různé inteligentní síly, které stvořily zemi a život, většina věří v sílu Země jako nejvyšší moc. I když může mít pro dlaky různá jména (nejčastěji asi Matka), není to žádná bytost, ale síla přírody, života a stvoření. Jakási duše všeho života na Zemi. Země zde ale neznamená planetu, jako vesmírné těleso, ale spíše svět. Na jménech zde vůbec nezáleží, i když někteří mají vyhraněné názory, a důležitá je jen podstata této síly, před kterou jedinou mají dlaci respekt.

3. Zrození

Podobné jako se zrozením lidí, to je i s dlaky. Uvedu jen nejrozšířenější a mně známá vysvětlení. Podle mě zastaralá jsou tvrzení, že dlaci a především vlkodlaci byli stvořeni daleko před lidmi někdy i před zvířaty a měli světu vládnout. Toto však předpokládá nějakou vyšší bytost, která by uměle tvořila bytosti. Další tvrzení hovoří o tom, jak byli nejdříve stvořeni lidé a dlaci byly stvořeni jako prostředníci mezi lidmi a přírodou, kteří měli dohlédnout na to, aby spolu tyto dva subjekty žily v souhře. Ještě méně pravděpodobné myslím je, že vlkodlaci vznikli z lidí. Že se vyvíjeli jako nějaká vzácná větev humanoidů se zvýšeným šestým smyslem, který se později naučili ovládat. Snad pravděpodobnější je tvrzení, že jsou dlaci potomkové pradávných nadaný šamanů a magů a jsou tedy v podstatě lidmi. Úplně odlišné tvrzení je, že dlaci mají původ v astrálu jako nefyzické astrální bytosti, které se nějakým způsobem dokázaly svázat i s fyzickým světem. Osobně si myslím, že tyto dvě poslední možnosti jsou nejpravděpodobnější. Snad pravda leží někde mezi nimi. Jsou i další názory, které se vyvíjely z víry daných dlaků a lišily se region od regionu.

4. Poslání

Někteří dlaci věří v určité poslání. Něco jsem už nastínil a dlaci jsou v tomto myslím ještě méně jednotní. Někteří mají za poslání vládu světu, jako nadřazené bytosti. Hlavním úkolem je boj proti lidem, jako těm, kteří je připravili o moc. Jiní nebezpeční lidem mohou být ti, kteří jako své poslání mají ochranu své Země. Ti pak vnímají člověka jako největšího škůdce. Jiní se dodnes snaží najít cestu k souhře mezi lidmi a Zemí. Mezi lidmi dnes známé poslání vlkodlaků je jejich vzájemný boj o moc a jejich příprava na apokalypsu. Myslím si ale, že to je vyloženě lidský pohled na věc velice silně ovlivněný křesťanstvím.

5. Druhy dlaků

Tady konečně vysvětlím, proč používám výraz dlaci a vlkodlaci. Význam slov a další jména naleznete v části Jména. Tady chci ale vysvětlit, že slovem „dlaci“ označuji všechny tvory, kteří stejně jako vlkodlaci mají dvě podoby. Nejsou totiž jen vlkodlaci vlk-člověk, ale mnoho dalších. Dlaci mají totiž jako druhou podobu nejen vlka, ale i například medvěda, rysa, lišku, tygra, ale třeba i tuleně. Jsou to v podstatě všechny druhy velkých šelem. Pes a kočka sem ovšem nepatří, jelikož to nejsou původní druhy. Z předešlého vyplývá, že neexistují žádní dlaci s podobou plazů, ptáků, ryb, obojživelníků apod., ani s podobou býložravců, hlodavců, lidoopů apod. a už vůbec ne s podobou hmyzí. Proč jsou ale vlkodlaci nejznámější lidem? Protože výskyt dlaků daného druhu přímo vyplývá z výskytu zvířat daného druhu, na jeho početnosti a oblasti výskytu, a pak také zejména na jeho kontaktu s lidmi. To znamená, že vlkodlaků bude nebo alespoň bylo určitě daleko více, když vlk v minulosti byl nejrozšířenějším! zvířetem na světě a žil nedaleko lidí, než třeba dlaků s podobou ledního medvěda, kteří moc do styku s lidmi nepřicházeli. Je důležité si uvědomit, že každý dlak potřebuje ke svému životu obě své podoby a ne jen lidskou nebo zvířecí, a proto žije tam, kde může žít v obou podobách.

6. Tradice a pověry

I dlaci mají nebo alespoň měli své tradice. Byla to snad určitá pravidla a hierarchie v jejich menších společenstvích. Dnes se snad dodržují jen některá určitá pravidla, ale nejsou již příliš jednotná. Jedná se především o soužití mezi dlaky. Určitá pravidla proměny, pomoci, spolupráce a jiná například stvoření potomka. Vše se zachovalo jen přímým zprostředkováním, protože nejsou žádné písemné záznamy, které by dlaci o sobě zanechali. Co se pak týká pověr, tak ty mají dlaci jiné než lidé z důvodu jejich schopnosti vnímat astrál. Ten totiž skýtá daleko více „nadpřirozených“ úkazů než rovina fyzická a dlaci si tyto úkazy od pradávna různě vysvětlovali, podobně jako lidé si vysvětlovali pomocí pověr „nadpřirozené“ jevy v přírodě.

7. Život

Ačkoliv nejsou vlkodlaci nesmrtelní, žijí mnohem déle než lidé. Zajímavé je, jak na délku jejich života má vliv prostředí, ve kterém žijí. V pradávných dobách to snad byly i tisíce! let. V současnosti si myslím, že v relativně nezničeném prostředí (což např. Evropa rozhodně není) s možností života v obou svých podobách může dosáhnout délka jeho života zhruba 1000 let. Dlaka, který žije s lidmi v jejich znečištěném a odcizeném prostředí dnes čeká zhruba 100 let. Kdyby žil s lidmi v nějakém čistém prostředí, bylo by to snad polovina dnešního maxima, tedy 500 let. Proto dávají dlaci přednost životu v prostředí, kde žije nejen z části člověk, ale také jejich zvířecí druh. Jsou pak ale i takoví, kteří si zvolí jakýsi poloviční život. Buď odejdou (příp. se tam narodí) do míst, kde lidé nežijí, a zde stráví celý nebo téměř celý život ve zvířecí podobě. Jiní žijí s lidmi, kde je téměř nemožné být ve své zvířecí podobě. Převezmou pak jejich kulturu a možnosti, ale ztratí kontakt se svým prostředím, s přírodou, což pro ně nakonec znamená, že prožijí lidský život.

8. Povaha

Dlaci mají různé povahy, podobně jako lidé. Mohou být sice díky dlouhověkosti poněkud rozvážnější a působit na svůj věk třeba moudře nebo naopak nevzdělaně, pokud nežijí mezi lidmi, ale jinak se nijak příliš neodlišují. Lidem se sice může zdát jeho chování někdy nelogické, ale bývá to způsobeno tím, že na rozdíl od dlaků nevnímají astrál. Ve zvířecí podobě se ale může chovat nepřirozeně inteligentně na daný druh zvířete. Dlaci proto nepoužívají příliš zvířecí podobu pro kontakt s lidmi. Ve společnosti zvířat se ale dokáží normálně pohybovat, i když někdy mají problémy se svou podstatou, kterou zvířata vycítí. Každopádně ale pokud je dlak ve zvířecí podobě, nemění se nijak jeho povaha. Nestává se zuřivým nebo nepříčetným apod. Něco jiného ovšem je, pokud změní svou podobu z důvodu nebezpečí..

9. Podoba

Dlaci nejsou v podstatě fyzicky rozeznatelní (astrálně pak ano). Neplatí žádná pravidla o jejich vzhledu, jsou to jen pověry. Sice mohou být urostlejší, silnější, rychlejší, ale jen v lidských měřítkách. Je to způsobeno jejich větší svázaností s přírodou, a to jim přináší maximální zdraví a odolnost vůči přírodním elementům (zima, nemoci apod.). Pro zvířecí podobu platí podobné.

10. Proměna

Co se týká proměny, musím vás zklamat, ale není možné popsat lidem tuto schopnost. Je to něco, co si dlaci uchovávají v tajnosti. Věřte, že je opravdu velmi málo lidí, kteří viděli proměnu vlkodlaka a mohli o tom vyprávět. Nepřátele to většinou stojí život a před přáteli se dlak nikdy nepromění. Jen prozradím jedno, a to je podstata proměny. Není to nějaká fyzická mutace nebo přetváření tkáně apod. Proměna probíhá na základě svázanosti astrálu s fyzičnem. Pokud se něco změní v jedné rovině, má to určitou odezvu i v druhé rovině. Pokud byste se trochu zajímali o astrál a o tuto skutečnost, pochopili byste, co to dlakům přináší. Další důležitou věcí je, že se dlak neproměňuje při úplňku. Vlkodlaci sice mohou měnit v tuto dobu svou podobu častěji, ale je to jen z důvodu větší aktivity vlků. Jinak to dlaky nijak neovlivňuje. Dlak se může proměnit kdykoliv a plně to dokáže ovládat. Hlavní ale je to, že dlak je stále jedna a ta samá bytost. Není to buď člověk nebo zvíře. Je to bytost, která má buď takovou nebo takovou podobu. Z toho plyne, že má stále stejné vědomí, i když částečně změněné smysly a potřebami daného těla. Rozhodně se ale nestává proměnou na zvíře vraždící bestií, která si nic nepamatuje. Mohou tu být sice výjimky (viz. dále), ale není to pravidlem. I když bylo řečeno, že dlak má stejné vlastnosti jako člověk, není to úplně vždy pravda. Velice zkušený dlak plně ovládající své tělo (i astrální) dokáže provést jakousi částečnou proměnu, která může sloužit k posílení jeho vlastností. Potom může lidská měřítka na krátkou dobu překročit opravdu hodně.

11. Nákaza

Je pravda, že se člověk může „nakazit“ a stát se dlakem. Stejně tak zvíře druhu dlakovy zvířecí podoby. Není to ale vždy. Stává se to opravdu velice vzácně. Vysvětlení není nijak ověřené, neboť nebyly provedeny žádné výzkumy, ale osobně si myslím, že je to možné pouze přenosem krví. Platí to samé jako u některých infekcí. Krev se může přenést jen otevřenou ránou. Dlačí krev může být obsažena v jeho slinách i jiných tělních tekutinách, stejně jako to bývá u lidí. Příjemce ale musí vlastnit pozměněnou krev od nějakého svého předka. Tato změna je myslím ale fyzicky nerozpoznatelná. Přenáší se ale na potomky, i když ne vždy na všechny a nemusí se projevit i několik generací. Pokud tedy tvor s takto pozměněnou krví přijde do styku s dlačí krví, po určitém čase u něho nastanou změny. Pokud se nedozví, o co se jedná, nemusí se s tím jeho tělo a mysl vyrovnat a může zešílet nebo se stát tzv. divokým dlakem viz. dále.

12. Potomci

Dlaci nemohou mít potomka s jiným dlakem. Není úplně jasné proč, ale myslím, že je to záležitostí jejich pozměněné podstaty, která způsobuje, že potomek dvou dlaků poněkud ztrácí kontakt s fyzickým světem. Je jakoby více svázán s astrálem. To může velmi změnit nejen duši ale i tělo potomka a může vzniknout bytost, pro kterou bude zbývající vazba na fyzický svět utrpením. Proto dlaci volí za partnera zásadně člověka nebo zvíře jejich druhu. Jejich potomek pak v sobě nese jejich změněnou krev i přes to, že není dlakem. Tato změna se může projevit až po několika generacích a potom se může „obyčejným“ rodičům narodit dlak. Opět zde hrozí, že se s tím tento jedinec nedokáže vyrovnat nebo se stane divokým viz. dále.

13. Divocí

Divocí dlaci, jsou takoví, kteří se nedostanou do kontaktu s jiným dlakem, který by je mohl uvést do „dlačího života“. Mohou to být jak lidé, tak zvířata. Někteří nevydrží neznámé pocity a potřeby a jelikož se nedokážou měnit, mohou zešílet a mít velice silné sebevražedné sklony. Jiní, hlavně ti, kteří nepřijdou do styku s tvorem své druhé podoby, jsou na tom lépe. Většinou stráví celý svůj život v jedné podobě a nepoznají na sobě žádné významné odlišnosti od ostatních. Ztrácejí ale postupně vlastnosti dlaků včetně smyslu pro astrál (ten asi nejdříve). Pak ale mohou nastat velice vzácné případy, kdy se divoký začne samovolně proměňovat. Bývá to pro něho samotného utrpení, jelikož jeho mysl neví, co se děje s jeho tělem. To je jediný případ, kdy proměna může u dlaka vyvolávat záchvaty nepříčetnosti a může být velice nebezpečný, a to ať v jedné či druhé podobě. Jelikož ale svou druhou podobu nedokáže příliš dobře ovládat, je jasné, jak to s ním končívá.

14. Zvláštnosti

Jak už bylo řečeno, dlaci mají dvojí podstatu, kterou si na rozdíl od lidí plně uvědomují a využívají toho. Nemyslím tím jejich dvě podoby. Myslím tím jejich fyzickou a astrální podstatu. Pokud pominu změnu podoby, přináší jim to tyto pro lidi nedostupné schopnosti:

· podle aury dokáží identifikovat emoce ostatních

· vidí aury a obrazy věcí, které lidé nevnímají

· i v naprosté tmě se mohou podle astrálu orientovat

· silná astrální podstata způsobuje vysokou formu regenerace

· posílení nebo určitá změna fyzického těla (částečná proměna)

· dlouhověkost a imunita vůči přírodním vlivům

Ale také jim to přináší lidem neznáme nevýhody:

· mohou být napadeni bytostmi z astrálu, které se vůči „obyčejným“ bytostem neprojevují

· působí na ně daleko silněji aury míst, kde byly vybity silné emoce

· jsou daleko více citliví na zničené a znečištěné prostředí

· mnoho zvířat dokáže rozpoznat, že nejsou lidmi

15. Výskyt

Dříve se dlaci vyskytovali téměř po celém světě. Dnes přežívají hlavně v lidmi nedotčených oblastech. Myslím, že většina z nich se dnes stala divokými ve zvířecí podobě a nikdy nemění podobu. V civilizovaném světě jich žije opravdu velice málo a nebo bez svých původních schopností. I v současnosti si ale myslím, že existují praví dlaci, kteří se téměř neliší od svých pradávných předků. Našli bychom je snad v oblastech, kde lidé dosud žijí primitivním způsobem života a neničí život kolem sebe. Rozhodně se nemusíte obávat, že by vám hrozilo, že vás nějaký napadne nebo že se s nějakým vůbec kdy setkáte.